Zapomění

Tvé stopy na mých rtech se ztrácí. Den ze dne jsi slabší. Méně uvěřitelný. Méně přesvědčivý, že jsi to ty, ty, jaký jsi býval. Zapomínám na to co bylo. Ať už to bylo dobré ať už to bylo zlé, podal jsi mi ruku a já už ji asi nenajdu. Promiň.

Rozpadlé sny se promenádují tichem. Tvé pohledy ztrácejí čerstvost. Mé touhy zapoměly co mi mají připomínat. Procházím se svou zbytečnou cestou. Bloumám křižovatkami. Mlha mě hladí po mé pleti. Ten opar zapomění mě mění. Proč jsem tě milovala? Ptám se a odpověď jsem zanechala někde za sebou. Jsem jiná, tak jiná, jsem jen já, tak zvláštně svá.

Byls jako písek do přesýpacích hodin. Byls jako magnet a já už nejsem kovová. Jsem proměnlivá, jako paprsky slunce pod listovím. Mrzí mě to. Nebo nemrzí? Nevím.

Lásko! Ty chemie nezmarná. Co mi to udělala? Proč mě už nedopuješ? To není romantické skončit v půlce života. Měli jsme umřít spolu. Sakra.