10.5.2018
Limity

Ztratila jsem to, někde na své časové ose. Ztratila jsem to, dřív než jsem pochopila, že to mám. Předtím než jsem v to uvěřila, tik tak, tik tak a vše bylo náhle v nedohlednu. Vše jsem ztratila, jako po náhlém probuzení, bylo to tady, přímo tady a už to tu není. Ten vůz už tudy jel a černá kočka přešla přes cestu. A dneska dík a nebo bohu žel, probouzím se ráno beze snů.

Byla tady doba, v mé časové ose, kdy jsem chodit mohla, nahá v lesích v rose. Byla tady doba, sotva jsem si všimla, že jsme měli oba, díky lásce křídla. Byl tady ten čas, kdy vlak jsi mohl chytit včas a vše co jsi měl na očích, jsem mohla do nich klást.

Snad jsem měla udělat ze sebe někoho, možná, že by pak bylo žít pro koho. Tik tak tik tak, neudělala jsem ten zvrat, cítím nekonečný pád a v rukou vítr vlát. 

​

Kostkama se hodilo, v ráji už se pobylo, všechny lži se vyřknuly, loďky někam dopluly.

​

​