Nikdo nepřišel

28.8.2017

Poznala jsem jak umíš milovat a zalíbilo se mi to. Chtěla jsem ti vykouzlit ten krásný zamilovaný úsměv na tváři. Chtěla jsem vidět tvé rozzářené oči. Číst tvoji poezii pro mě. Chtěla jsem aby ses se mnou miloval a měl se mnou dvacet dětí. Chtěla jsem aby sis mě přivlastnil a nechtěl mě nikdy opustit. Chtěla jsem s tebou žít šťastně až do smrti.

Věděla jsem, že umíš milovat a také to, že milovat je lehké. Stačí k tomu málo a když to nezabere tak víc a ještě víc. Snažila jsem se být roztomilá jako princezna. Snažila jsem se být chytrá, vtipná, krásná a nesobecká. Chtěla jsem pro tebe být dost normální i nevšední zároveň. Dost podbízívá ale přesto laxní. Dost extravagantní, ale přitom tak přirozená. Stydlivá a přitom exhibicionistka. Umělkyně, ezoterička a přitom chladnokrevná, abych byla přitažlivější. Dominantní i submisivní. Sadistka i masochistka. Dost stabilní a nezávislá ale i dost narušená k tvojí záchraně.

Vystrojila jsem ti hostinu, na kterou se nezapomíná. Ale tys jsi na to prostě zapoměl, to se stává. Možná, že tě pozval někdo jiný na cizí oslavu. A mě jsi tu nechal se všemi těmi konfetami a balónky. Mezi tím vším cukrovím a chlebíčky sedět u prázdného stolu. Hudba dozněla a jediné co mi leze na nervy je zvuk staré ledničky. Všechno to tady vypadá jako z nějaký nepovedený grotesky. Teď už je jedno co budeš jíst a pít. Jaký song si zazpíváš na karaoke. Můžu mít třebas milión, ty už to neuvidíš, protože se díváš jinam. Můj úsměv je tu zbytečný. Snad si tam oslavu užiješ lépe než tady. A já jsem smutná. A veselá. A nevím kdo jsem.

Asi nejde o ty chlebíčky co? Asi je to mnou. Asi tě neoslní konfety co? Když já jsem šedobílá. Asi tě neoslní moje persona, když je tak špatně sehraná, tak blbě sehraná....co taky jiného čekat........ode mě, že jo? Tak řekni mi to do očí srabe! Já se toho nebojím. Měls mi to říct. Měls mi říct, že nechceš přijít. Měls mi říct, že se na to můžeš vysrat.

Sedím u prázdného stolu. Už je tma a prší. A co z toho? Dneska se vypije jenom tahle vodka.