Pán mraků a dcera moří

Pán oblaků a dcera moří,

kdo koho tvoří a kdo koho boří? Sním o dešti jaksi mnoho.

A kdo je tady stvořen z koho?

A kdo se do vody rád vrací?

Šipkou jako mořští ptáci?

Krouží vždycky nad obzorem

když mi ráno dáváš sbohem.

Nad obzorem se zas smráká,

kdo se jde schovat a koho to láká?

Nebe se se mnou zatočilo,

oddanost mou probudilo.

Od rána čekám pohlazení,

tak jednoduché to však není.

Suché rty prosí o vláhu

však nad deštěm nemám vládu.

Jaká je má oddanost

abych ti postavila most?

Jaké jsou mé ambice,

když ve vodě je ryb tisíce?

Mám chuť upustit svou páru,

snad se dočkám jen mého zdaru.

Nemusím se totiž bát

i když má jich více hlad,

jsem jediná co snese chlad

když pršíš do mě rád...

tak rád se rozhlížíš v mých útrobách

a já žiji v pohádkách...